Úvod Organizační složky města Rozhovor s Alicí Horáčkovou
Czech Dutch English French German Italian Polish Russian Slovak Spanish
Rozhovor s Alicí Horáčkovou PDF Tisk Email
Středa, 30 Listopad 2022 14:21

Čtenářům přinášíme rozhovor se spisovatelkou a novinářkou Alicí Horáčkovou, která vydala velmi zajímavý román Rozpůlený dům.

Tato tématika se v naší oblasti týká mnohých z nás, proto byla jistě i beseda (v Městské knihovně ve Svobodě nad Úpou 1. 11.) velmi vítána čtenáři a posléze i velmi kladně hodnocena. Autorce děkujeme za poskytnutý rozhovor. 

Renata Humňalová a Pavla Tůmová


 

 

Co vás vedlo k napsání knihy rozpůlený dům?

Byla to hlavně komplikovaná historie naší rodiny, o které jsem dlouho nic nevěděla. Až teprve před třicítkou jsem se dozvěděla o traumatických bodech z naší rodiny. To že můj praděda byl odsunutý, před tím se pokusil o sebevraždu v internačním táboře na Strahově, a že jeho mladší bratr sebevraždu spáchal. Když mi to řekl můj strýc, byl to pro mě šok, protože o tom nemluvil ani můj děda, ani můj táta. Až když jsem byla v Německu a začala se zajímat o to, jaké jsou moje německé kořeny, tak jsem teprve víc začala tlačit na své příbuzné.

A ten impuls jako takový?

Když jsem začala zjišťovat historii a uvědomovala jsem si, že je vlastně hrozně zajímavá, protože příbuzní měli napojení i na nejvyšší nacistické kruhy, přímo na říšského protektora Reinharda Heydricha, ale v tu dobu jsem ještě neplánovala psát knihu, to ve mně teprve zrálo. Tím impulsem byla návštěva mého německého příbuzného, ten mluvil o věcech, které jsem znala z české strany trochu jinak a bylo to takové určité napětí mezi křivdami z obou stran. Po této návštěvě jsem začala bezprostředně psát a měla jsem už představu o jedné z hlavních postav.

Odkud jste čerpala inspiraci?

Velkým zdrojem byla moje rodina, na české i na německé straně. Kontaktovala jsem své německé příbuzné, kteří žijí hlavně v Bavorsku u Mnichova, ale stejně důležité byly i staré fotografie, které z různých úkrytů vytahal můj strýc. Dědeček na nich byl v uniformě wehrmachtu, on tehdy předstíral šílenství, aby se z wehrmachtu dostal, což se mu podařilo. Já jsem vlastně ty fotky vůbec neznala, má na té fotce strašně vytřeštěné oči, začala jsem si představovat čeho se bál, jak se asi tenkrát cítil. Všechny tyhle představy, byly na začátku psaní. Snažíte se propojit s vlastními příbuznými, propůjčujete jim své pocity a najednou jsou z nich románové postavy.

Podstatnou část informací jsem získala z archivů, čerpala jsem ze školních, obecních i farních kronik. Například z Benecka a z Kojetic. Bylo toho hodně, dělala jsem si zvláštní soubory pro určitá období, abych se v tom zorientovala, protože jsem věděla, že ty informace jsou zajímavé a je jich tolik. Říká se, že to, co vám uvízne v paměti, je vlastně to nejdůležitější, co stojí za to vyprávět lidem. Původně jsem nemyslela, že tam bude tolik postav, začala jsem se třemi bratry, každý má svou ženu a děti, pak potřebujete zabydlet ten svět, takže tam jsou faráři, udavači a najednou to začne nabobtnávat. 

Uvažovala jste někdy o návratu k příjmení Holmanová?

Když jsem se dozvěděla o jménu Holmanovi, tak se mi to jméno líbilo víc, pak jsem se ale dozvěděla, že děda se původně narodil jako nemanželský Arnošt Horáček, takže on měl jen takovou etapu Ernesta Holmana během války a studií, pak se stal opět Arnoštem Horáčkem, takže ne neuvažovala, už jsem si zvykla. 

S jakou osobou z knihy jste v přímém příbuzenském vztahu?

Zdena Honců je moje prababička Zdena Horáčková, můj praděda je Vincek Holman a Arnošt Honců je můj děda.

Je to záměr, že se ve svých dílech vracíte k těžkým obdobím našeho státu?

Ani takový záměr to nebyl, protože ten román se zrodil z postav, z toho vztahu k těm postavám. A jim se to prostě dělo, oni nevěděli, že se narodí do takové doby, nebo že ji budou prožívat a když jsem to psala, tak jsem to s nimi prožívala. Chtěla jsem popsat život těch mých příbuzných. Ve výsledku ta kniha pojednává o době od Rakouska Uherska po 3. republiku a končí odsunem. Knihu jsem psala 4 roky. Psala se snadno, protože jsem měla emotivní vztah k těm postavám.

Kde čerpáte inspiraci ke svým knihám?

(o knize 7x ve vedlejší úloze)

To vycházelo z mé novinářské práce, protože jsem dlouho dělala rozhovory a bylo mi líto, že na některé rozhovory dostanete jen určitý prostor. Třeba s Helenou Landovskou, Zdenou Mašínovou nebo Hanou Lustigovou, to byly tak zajímavé ženy, které se dívají na svého výjimečného sourozence z trochu jiného pohledu. Řekla jsem si, že bych z toho mohla udělat knížku. Takže jsem cíleně dohledala ještě další zajímavé sourozence. Jsou to například Ďulo Banga což je bratr Gipsy CZ, nebo Jana Navrátilová, sestra Martiny. To je taky neuvěřitelný příběh o návratu zpátky z emigrace do socialistického Československa. 

Jak přijali knihu Rozpůlený dům vaši příbuzní?

Jsem překvapená, nakonec to dopadlo dobře, měla jsem z toho trochu obavy, ale teď musím říct, že na některá čtení přicházejí příbuzní z Holmanovy strany. A někteří mi přinesli i korespondenci mezi českou a německou stranou, toho možná využiji, kdyby došlo k nějakému pokračování. Zatím mi nikdo nevynadal.

Syn se mě zatím jen ptal, o čem píšu, tak jsem mu vysvětlila, že o dědečkovi a pradědečkovi, že měli složitý život, protože byli jak Němci, tak Češi, a proto se to mezi nimi pralo.

Četl to i můj manžel, který je také spisovatel a jeho předci byli na opačné straně, končili v koncentračních táborech a jeho dědeček, který přežil, mu o tom vyprávěl. Manžel vtipkoval, že se mi za ty „nácky“ literárně pomstí. 

Cítila jste se v dětství nějak ovlivněna osudem své rodiny?

Já jsem o tom osudu nevěděla, ale přesto si myslím, že mě to ovlivnilo. Tím, že jsem podvědomě cítila určité napětí a tajemství, které dítě zajímá. A z těch náznaků, které jsem cítila, jsem vlastně začala psát.

Chystáte nějakou další knihu?

Vracím se k žánru biografie o životě Václava Bendy, byl to disident, spoluzakladatel VONSu (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných), podepsal Chartu 77 a 4 roky byl ve vězení. Spolupracuji s jeho ženou Kamilou, protože on už bohužel nežije.

Ta mi umožnila přístup do rodinného archivu.